Vysoké Tatry 2007

Po víceméně odpočinkovém týdnu v Chorvatsku přichází vrchol letošní kolistické sezony. O návštěvě nejmenších velehor uvažuji už dlouho a jsem rád, že nám to letos vyšlo v plné sestavě.

Vyrážíme v úterý noční Šíravou, která však cestou nabírá dvě hodiny zpoždění, což nám hned zkraje ruší plány. Po příjezdu do Popradu jedeme elektríčkou do Tatranské Lomnice, odkud dále lanovkou na Skalnaté pleso. Zde si na svá záda připevníme batožinu a vyrážíme po svých. Na první den byli připravené tři možné trasy. Nejdelší, vedoucí přes Malou studenou dolinu kolem Téryho chaty už nepřipadala v úvahu, krátká po magistrále byla až moc krátká a tak jsme zvolili zlatou střední vedoucí Velkou studenou dolinou okolo Zbojnické chaty, přes sedlo Prielom a Polský hřeben až na Sliezsky dom, odkud jsme měli další den ráno vyrážet na Gerlach. I tato trasa se ukázala jako dostatečně náročná, zvláště když jsme nesli všechno na zádech a měli jen půl dne s vědomím, že musíme být fit na ranní výstup. Do hotelu jsme dorazili asi hodinu před setměním celkem znavení.

Ve čtvrtek ráno jdeme s horským vůdcem na Gerlachovský štít. Podstatným nedostatkem bylo, že jsme nešli čtyři, jak bylo původně domluveno, ale jen dva. Plán výstupu zněl, že si věci necháme v hotelu, uskutečníme výstup a vrátíme se do hotelu pro bagáž. Výstup samotný trval něco přes dvě a půl hodiny a částečně jsme se při něm jistili lanem. Na vrcholu jsme pořídili pár fotografií a posvačili, aby bylo dost sil na sestup. Sestupovali jsme Batizovskou dolinou, okolo plesa a společně jsme se vrátili na Sliezsky dom, kde jsme vrátili sedáky a rozloučili se s vůdcem. Dali jsme si svačinku a vyrazili s ostatními k Popradskému plesu, kde nás čekal další nocleh v tamním hotelu. Cesta travala něco přes tři hodiny, ale zejména závěrečný sestup nekonečnými klikatými cestičkami nás vyštavil. A to nás čekalo večer zajímavé překvapení v podobě mladé Polky, která s námi sdílela pokoj.

V pátek ráno jsme nemuseli vstávat, protože jsme měli volnější program. Čekal nás výstup na Rysy s odbočkou k Hincovu plesu a na Koprovský štít. Cestou jsme si přidali do batohů ještě uhlí a zelí, které bylo při cestě připravené v 5-10 kg taškách a za které nosič na chatě pod Rysy obdržel čaj. Jenom cesta na Rysy by byla málo, takže jsme odložili bagáž do porostu a vyběhli k největšímu plesu ve slovenských Tatrách zvanému Hincovo a dále na výše zmíněný štít. Trochu se začalo kazit počasí a proto jsme se raději vrátili na rozcestí, kde jsme si opět zkřivili chrbáty zavěšením objemných vaků s uhlím a konzervami a vydali se vstříc Rysům. Po zhruba dvouhodinovém výstupu jsme tam dorazili a dali si polévku a čaj. Na atmosféru vysokohorské chaty jsem se těšil a taky mě nezklamala. Mimojiné i proto, že společně s námi tam nocoval i zájezd horolezkyň z Pardubic.

Probuzení do sobotního rána znamenalo, že náš pobyt se chýlí ke konci a žemusíme program přizpůsobit večernímu odjezdu. Nakonec se opět dělíme na dvě skupinky. Skupina A se vrací včerejší cestou k Popradskému plesu, zatímco naše dvojka jde přes přechod na Rysech náročnější cestou plnou řetězů na Polskou stranu k Černému stavu a Mořskému oku, což je největší pleso v celých Tatrách. Po docela únavném sestupu jsme se najednou vynořili uprostřed davu lidí, který si udělal prázdninový výlet do přírody. Lidí tam bylo, že nebylo kam plivnout, což ostře kontrastovalo s včerejším pobytem na Rysech. Dlouho jsme se nezdrželi a pokračovali dvě hodiny do Lysé Polany, přes hranici a do busu na Poprad. Plánovaná návštěva Belianské jeskyně nám nevyšla, bylo již zavřeno. Odjíždíme tedy do Popradu, kde společně s ostatními rekapitulujeme uplynulý týden a odjíždíme domů.

Glosa na závěr: Mě osobně se v Tatrách velmi líbilo, zaujal mě rozsah škod způsobených vichřicí a jsem rád že nám vyšlo počasí. Je škoda, že se naše pětice občas rozdělila, i když k tomu byly někdy objektivní důvody. Nelíbilo se mi také ubytování na Sliezskom domě. 690,- Sk na osobu je za plesnivou koupelnu a pokoj v turistické třídě skoro dost.

http://www.tatramountainguide.sk/ - naš vodca.