Celkem nečekaně a neplánovaně se ještě na sklonku roku udály dvě akce na horách:

31.12. Klínovec - silvestrovská lyžovačka.

29.12. Krkonoše - pěší výlet. (FOTO ZDE) Po složitých domluvách se vydává tříčlenná výprava za hezkým počasím do Krkonoš. Běžky ani lyže s sebou nevezeme a ještě po cestě domlouváme trasu. Parkujeme u lanovky a jdeme i přes původní plán Obřím dolem. Není moc sněhu, zato je slušně umrzlý a místy vyfoukaný až na led. Dole psali, že horní úsek lanovky nejede kvůli silnému větru, což se důle ani moc nezdá, zato nahoře řádí menší Kyril. Vítr je tak silný, že se lidi na zledovatělém povrchu prakticky neudrží na nohou. My po krátké svačině v závětří Slezské boudy vyrážíme na vrchol Sněžky. Slabší povahy to po pár krocích vzdávají, ale nakonec se to vystoupat dalo a odměnou budiž pěkný výhled a nová poštovna na Sněžce (zatím stále zavřená). Po sestupu se sejdeme opět ve Slezské a pak jdeme společně na Luční, kde pojíme něco z místní pekárny a jdeme již za efektního západu slunce kolem Výrovky zpět do Pece a domů.

29.12. Nová poštovna na Sněžce - najdi 5 rozdílů :-))

14.12. zhodnocení letošní sezony
Do hodnocení letošní sezony se pustím diplomaticky. Začal bych tak, že toho sice letos nebylo moc, ale co bylo, to se povedlo. Kola jsme pro letošek celkem zanedbávali a naše cyklovyjížďky se staly skoro svátkem. Naproti tomu je třeba vyzdvihnout dvě zahraniční akce, které se až na pár detailů povedly na výbornou.

Začali jsme celkem z ostra, na přelomu únor-březen proběhlo víc koloakcí než za celý rok :-) Vyjížďka na Sovici, cesta ve dvou na zasněžené Sedlo, celodenní trip na Bukovou horu (přes Úštěk, rozhlednu Náčkovice, Zubrnice).
Po tomto nadějném začátku přišla pauza, kterou přetnul až malý cyklovýlet na Helfenburk a již zmíněné letní Chorvatsko a horská turistika ve Vysokých Tatrách.
Po této čtrnáctidenní oáze kolistických radovánek už následoval jen cyklovýlet na Mácháč a jednodenní plavba na malebné říčce Ploučnici. Tímto se za sdružením kolisti pro letošek zavřela voda.
Snad si tedy příští rok uděláme více času pro společné akce.

Pro srovnání ZDE je k nahlédnutí tato stránka zhruba před rokem.
.....................................................................................

26.8. Ploučnice
Tato údajně romantická meandrovitá říčka byla námi (podobně jako jiná místa) projeta teoreticky již několikrát, prakticky poprvé až tuto pozdní srpnovou neděli. Spluli jsme úsek z Mimoně do Brenné v tříčlenné sestavě původně na dvou, povětšinu jízdy pak na jedné lodi. To když si nafukovačka trochu ufoukla a Miloš se začal ozývat, že mu "teče do bot". Měl jsem strach že bude málo vody a ve třech budeme těžcí, ale problém byl spíše v častých překážkách zejména v lesních úsecích, kde různé trčící větve a padlé stromy dost znepříjemňovali plavbu. Sice to bylo trochu jako jihoamerické divočině, zejména když člověku spadl co chvíli za krk pavouk z převislé vrby, ale přecejen to trochu kazí dojem.
O mnoho lepší byl úsek na louce, kde se říčka kroutila sem a tam, my proplouvali mezi lučním kvítím a labutěmi a okolní krajina jako by se zastavila. V závěrečné části opět přišel na řadu (pra)lesní úsek a jelikož už nás tlačil i čas, moc už to přelézání kmenů nebavilo. Dopluli jsme až k jezu, kde se Vydra naložila na na zahrádku a s padající tmou i snámi odjela k domovu.

24.7. Chorvatsko a Vysoké Tatry
V úplynulých dvou týdnech proběhly dvě velkolepé akce roudnických kolistů.
Nejprve jsme strávili týden ve slunném Chorvatsku, kde jsme mimo koupání podnikli poznávací výlet do Splitu a zdolali nejvyšší vrchol národního parku Biokovo - Sv. Jure (1762) více zde

Po návratu a krátké přestávce na aklimatizaci se vydáváme na čtyřdenní pobyt do Vysokých Tater s cílem zdolat nejvyšší horu bývalé federace - Gerlach (2655) více zde

více fotek a videí na www.kolisti.eu
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Helfenburk
Po opravdu dlouhé době akce s většinovou účastí, na kterou vyjeli i notoričtí absentéři a tak jsme byli celkem čtyři. Chyběl jen jeden přestárlý student, který si právě dokončuje vzdělání.
Šlo sice jen o krátký výletík, které jsme dříve dávali běžně za odpoledne po práci, ale jsem rád, že po několika cestách, které jsem absolvoval jen jako "single player", se vyjelo ve větším počtu.
Jeli jsme tedy z Roudnice na Hrádek u Úštěku, kde jsme si vyfotili a prolezli hrad, zakoupili pohlednice a prohodili pár slov s lidmi z občanského sdružení Hrádek, které tento objekt udržuje a to prý jen z peněz utržených za pohledy a z vlastních zdrojů, což mě zaujalo. Po pokecu jdeme ještě na věž, kam se jde po dost úzkém točitém schodišti. Nahoře opět foto a po náznacích blížící se bouřky start k domovu.

Buková hora 2
Tento cíl, který je v hledáčku už delší dobu jsem já osobně zatím nenavštívil. Tentokrát jedeme ve třech kusech. Po cestě Šubajs zkouší v loužích své nové blatníky. Také objevujeme jakýsi motokrosový areál, kde se právě prohánějí motorkáři a tak chvíli pozorujeme, jak jim to jezdí bez šlapání.
V Úštěku si dáváme malou svačinku a odtud směřujeme d kopců k náčkovické rozhledně. Je zavřeno. Na dohled už vidíme dnešní cíl - Bukovou horu. Po krátkém přejezdu, kdy Šubajs vyjíždí i poměrně prudký lyžařský svah, usedáme v restauraci na polívku a párek. Potom nějaké to foto, výhledy atd. Však to znáte.
Opět mírně tlačí čas a tak sjíždíme opět po sjezdovce do Zubrnic, kde chvilku okukujeme obě muzea a se zapadajícím sluncem vyrážíme k domovu.


Sovice
Opět jen ve dvojici vyrážíme na nedaleký kopeček jménem Sovice. Jedeme po modré turistické značce a posléze odbočujeme na vrchol, kde objevujeme poměrně velkou nádrž na vodu. Ta v ní ovšem není, takže jsem si při myšlence na závody na solných jezerech šel dát bahenní trial.
Po chvilce blbnutí a výstupu na zarostlý vrchol jedeme dále. Já na bahnem ověnčeném kole. Naše další trasa vedla přes blízký lesík a vinice k vyhlídce na Labe a město Štětí. Nějak nám nevychází načasování a tak se vracíme zase za tmy. Nedaleko Roudnice mám ještě defekt na kole a do Roudnice jsem tlačen kolegou, s jehož pomocí kolo ještě večer opravíme. Gold hands. Ještě jsem si vzpomněl, že jsme nakoukli do jakési skruže, která byla při cestě a celkem mě překvapilo, co tam bylo ryb.

Sedlo v únoru
Naše skupinka je nevelká a ne vždy jedou všichni, takže z obvyklého kvarteta je trio nebo dokonce duo. Přesně jako v tomto případě při cestě na Sedlo. Vyrážíme z Roudnice na Polepy a Liběšice. Během tohoto krátkého úseku děláme několik zastávek s fotodokumentací. Mimo ohledání místa naší nedávné nehody prolézáme taky chátrající kostel a mimo plán zajíždíme i k jednomu nedalekému armádnímu objektu.
Následuje lehké občerstvení a výjezd a posléze výstup hore. Na vrcholu slušně fouká vítr a stále se zde drží sníh. Děláme nějaké fotky při západu slunce a obracíme kurz důle. Ještě jsme měli v plánu zastávku u nedalekého mauzolea, ale jelikož jsme honenašli, jedeme za tmy k domovu.




starší